NFO.SK

Freehosting & multiuser weblog for masses by Spyros, Yfča, Manhimself, Rosta

• Index
• Freehosting
• Spyros
• Archív

Horoškola na Zamke 2005

rosta | 24-08-2005 | počet komentárov (1)
tagy: Aktivity| Lezenie| Netriedené| Slovensko| Vysoké Tatry

Sobota 13.8.2005

Tož vyrážíme na horoškolu. Odjíždíme okolo 6:00 od Honusouců a kolegu pana Víška vyzvedáváme na Vodárně. Naše pytlíky (baťohy) dosahují úctyhodných rozměrů a poměr váha/výška vychází tak 1:1. Cestou se vcelku nic zvláštního nestalo a až na pana Víška se osádka černého Golfu dobře bavila na téma řidičských schopností našich polských sousedů. Co se dělo v Agile nevím, ale na čurpauze před Liptovským Hrádkem se tvářili nějak divně. Dnes už vím, že je to setrvalý stav.

Ve Smokovci jsme se vykulili pod lanovku a Tygr s Blankou jeli hodit auta na Felíciu k Dušanovi. Samozřejmě později tvrdil, že jsme to zaparkovali blbě, a že Agila je hnusné auto bez hlavy. Doufám, že dorazí na Zámku, abychom mu mohli naříznout lano. Pan Víšek si odešel vyměnit peníze a objevil se až před odjezdem lanovky na Hrebienok. Dali jsme jídlo a vyjeli. Volám Sveťovi a mám prvé mínus, protože je ještě v Popradě a volat jsme měli už při příjezdu. S našimi „pytlíkmi“ se potácíme na Zámku a ubytováváme se v tzv. Agregátě. Vzhledem k tomu, že vodní turbína je mimo provoz chápeme o chvílu velmi dobre význam slovního spojení „ubytování v agregátě“. Vypnuli ho už ve 22:30 …

Neděle 14.8.2005

Ráno budíček ve 4:30. Opakuji ve 4:30 a o půl šesté vyrážíme na naši první „zoznamovací“ tůru. Včera ještě Sveťo provedl kontrolu a rozdělení materiálu a nacvičili jsme slaňování na Lomnické vyhliadce. Čaká nás taký lahký dvojkový terén. Z chodníka v Malej studenej dolině odbočujeme u druhého limbového hájika vlevo přes potok do kosovky. Milý deníčku, dnes už všichni víme, že chůzi v kosovce se nic nevyrovná. Snad jen chůze v mokré kosovce. Anebo snad chůze v mokré kosovce potmě. Ale o tom později.

Je mlhavo, ale jak stoupáme žlebem do sedla za Oštepmi, začíná se rozpouštět a vynořují se okolní štíty. PARÁDA! Ze sedla se prodíráme v kokotdrevině pod Kopu nad Ohniskom a v sedle nad Ohniskom přecházíme vlevo nad Velkou Studenou dolinu. Pak po balvanech pod Vežou nad Ohniskom na terasu Malého Kostola 2 095,4 m.n.m. Nádherné stěny. Některé z nás začínají svrbět ruce. Kamzičí stezkou pokračujeme pod Velký Kostol, kde máme desiatu o pol desiatej. Rozdělujeme se do dvojic a Sveťo nalízá s holkama do stěny. Už po dvou metrech nadšeně volá: „Super čtyrkový začiatok, nesmíš sa tlačiť do kůta a treba liezť rozporom“. Pěkný začátek, veru pekný. Málem jsem se tam pos… No nějak jsme to vykrosili na vrchol Velkého Kostola 2 165 m.n.m. Holky jsou nějaké přešlé, takže to rozebíráme a fotíme se na vrcholu. Poslední dolézá pan Víšek a vybíjení skob se mu dle výrazu evidentně líbí. Dvě cvičné délky jsou za náma.

Ptám se Sveťa na trasu zostupu, načež se Sveťo hluboce zahloubá do četby Puškáša. Sestupujeme do žlabu Bráničky. Je to kapku prudké. To byl milý deníčku eufemismus. Zostup na sračky. Cvaká nám u riti. S jedním slaňákem sa jebeme dole žlabom a po strmých trávách do Veĺkej Studenej. Sám Sveťo prohlašuje, že zostup bol ťažký a jeho samotného to prekvapilo. Nu což. Sveťo si splnil sen a my máme vrchol, na který moc lidí nechodí. Kolem 20:00 jsme utahaní na Zámce. Cestou vidíme vrtulník jak zachraňuje nějaké lidi ze Slavkovského štítu. Vrtá nám hlavou proč, když Sveťo šel s námi. Tolik k seznamovací 14,5 hodinové túře.

Pondělí 15.8. 2005

Dnes nás milý deníčku čeká odpočinkový metodický den. Vstáváme až v 7:00 a vycházíme směr Malý kostol, kde máme v plánu výuku štandování a lezení cca dvou délek. Sveťo říká, že je to pohodová troječka. Když jsem namátkou otevřel včera Puškáša, dočetl jsem se: III. Lezení, celkem šest délek. Pozor! Nástup veľmi ťažký. Tož to som zvedavý. První délka v pohodě, akorát trošku v „potůčku“. Pak malý štand a bordel na štandě v praxi. Sveťo leze bez jištění a čistí stěnu. Balvany, které hází do doliny doprovází slovy „jeb ho tam“. Odlézám z prvního štandu a sakra. Komínek a trhlina do které se mi nevleze pohora. Na Sveťovu radu „ser na to, v Tatrách lez ako sa dá“, se chytám smyčky v hodinách a posléze friendu a funím na plošince. Pak už pohoda. Vybíjení skob se panu Víškovi i nadále líbí. Říká něco o cypech a my netušíme jak to myslí. Padá údajně nedemokratické rozhodnutí pokračovat dále a dosáhnout vrcholu. Nabíráme výšku a štand od štandu se pomalu zlepšuje naše uzlování a z velkého bordelu na štandu se dostáváme pouze k bordelu na štandu.

Stoupáme hrozně pomalu, ale stejně výška a expozice působí. V 18:30 se poslední z nás doškrábala na vrchol. Fotíme, kupujeme lana, jíme a začíná chcát. Opět brutální sestup v dešti. Cestou mimochodem dáváme Kopu nad ohniskom. Malá plotna zpestřuje sestup. Tygr navádí: pravá noha, kurňa prvá sy blbý, to je levá. Stmívá se. Za šera jsme v sedle Za oštěpmi. Sto metrů pod sedlem zapínáme čelovky a Sveťo i nadále s deštníkem v rude sestupujeme terénem bez baterky a volá: „Už je to dobré, už je to jednoduché“. Deníčku, čekal jsem, že s tím deštníkem v ruce poleze i na Kostol, ale zklamal mě. Měl ho celou dobu v batohu.

Nálada na bodu mrazu. Když se to položí, bloudíme v kamenném moři a v kosovce. Furt lije, tma jak v riti a v botách čvachtá. Hurá potok!!! Sbíháme po chodníku na chatu. Sveťo mezitím padá po zádech z chodníku. Nic mu není, takže se zdecimované družstvo baví. Na chatě jsme ve 23:00. Odpočinková túra končí. Vítá nás Jožko a děvčata s večeří. Cca o půlnoci dáváme uschnout věci do kotelny a těšíme se na další odpočinkový den.

Úterý 16.08. 2005

Opravdu odpočinkový den bo chčije a chčije. Dopoledne a část odpoledne trávíme sušením věcí a výměnami novin v mokrých goráčích. Pan Víšek vyráží do Smokovce, Nikol s Mirkem na Hrebienok. Normální část družstva tyto aktivity prokládá spánkem, ale Mirek se Sveťom vyráží na vynášku dřeva, kterou Mirek efektně zakončuje v záblescích fotoaparátů ceprov před chatou. S malým zpožděním začíná přednáška – Taktika postupu a štandovania ve stěně. Malé zpoždění tzn.hodinu nemá na svědomí nikdo jiný než pan Víšek, který se zapomněl v cukrárně nebo kde.

Po večeři pokračujeme Tatroznalectvom. Sveťo dává tipy na túry, čteme deníček a kecáme až do půlnoci. Tomu se říká pohoda. Předpověď hlásí rovnou ze stanice Lomnický štít setrvalý stav, takže to zítra vypadá na druhý přednáškový den. Předběžný plán dalších dnů vyzerá takto: čtvrtek – zlepšení a protrhání oblačnosti = výstup na Lomničák, pátek – hezky = Cesta k slnku a výstup na Veĺký Ĺadový. To jsme zvědaví jak se to nakonec vyvrbí.

Středa 17.08. 2005

Furt chčije. Postupně se budíme. Sveťo a Rosťa jakožto ranní ptáci otočí 2x krosny se dřevem a v deset začíná Tatroznalectvo II. Po zralé úvaze a rozboru dostupných informací vítězí přednášková místnost kotelna. Je tady totiž nejlepší akustika. Všichni tupě čumí jen já, milý deníčku, si poctivě dělám poznámky k najkrajším túrám v Tatrách. Po obědě se scházíme opět v kotelně. Mimochodem furt chčije. Probíráme záchranu padnuvšího spolulezce prusíkováním. Tak nějak doufáme, že to nikdy nebudeme potřebovat.

Následuje prohlídka turbíny a vynikající akrobatický kousek dvojice Tygr a Rostin, kteří zavěšují lano pod převis, kde budeme trénovat prusíkování. Všichni tam postupně visíme jak píďalky a provádíme série nekoordinovaných pohybů. Sveťo sa pridal se slovy „naposledy som prusikoval před 15-mi lety“. Hladce prošel Mirek, který kdysi prusíkoval odněkud z Macochy nebo co. Nejveselejší vystoupení si připravila Nikol. Po druhém akrobatickém čísle dvojice Tygr a Rosťa jsme odešli na chatu a odnosili zbytek dřeva. Pan Víšek vyrazil v sandálkách a těsně před chatou si vesele poskočil z kamene na kámen. O sekundu později jeho krosna vyorala solidní brázdu v chodníku před Zámkou. Je to ale kluk šikovná! Po delším čekání na večeři sedíme v chatě, valíme do kytar a střídáme polské, české a slovenské songy. I chatárka Janka je spokojná. A ještě jedna důležitá zpráva. Vlastně dvě. Okoupal jsem se a furt chčije.

Čtvrtek 18.08. 2005

Ráno vstáváme v 6:30 a je domluveno, že odchod bude plus mínus v 7:30. Dnes je pozadu Sveťo, což část družstva spokojeně komentuje. V plánu máme Skalnaté pleso, pak lanovkou do Lomnického sedla a po dvojkové hraně na Lomničák. Chvílema prší a dost fučí. Podezření se potvrzuje. Lanovka nechodí na výstup můžeme kvůli větru zapomenout. Mám dojem, že to družstvu ani Sveťovi až tak nevadí. Jsme nějak v útlumu. Sveťovi se daří domluvit exkurzi ve hvězdárně Slovenskej akadémie věd. Je to zajímavé a výklad absolvujeme v prvé kopuli. Ten fyzik, astronom na nás docela udělal dojem.

Ze Skalnatého sbíháme zpátky na chatu a na Hrebienok. Na Hrebienku si pronajímáme koloběžky. To bude šupa. Trochu nás znervozňuje, když na nás věší nákoleníky, náloketníky a přilby, které jsou viditelně odřené. Prý to někteří rozjeli. Fičák dopadl dobře a za chvíli jsme dole. Dáváme oběd, kupujeme průvodce a scházíme se v cukrárně s Nikol a Mirkem. O chvílu prichádza Spyros a Yfčou. Dušan konstatuje, že vyzeráme celkom zdecimovaný. Kecáme a domlouváme další lezení někdy 3.-5.9., Šadkove platně na Baranie rohy.

Cestou z Hrebienku hrajeme slovní fotbal, který jednoznačně prohrává nejblbější. Jsem si myslel, že učitelé střední zahradnické školy disponují vyšším duševním potenciálem. Teď sedíme a večeříme i s Lenkou, Sveťovou dcerou, která popisuje jak svoje Sibiřské Husky tlačí na sáňkách na pretěkoch. Vždycky jsme si mysleli, že je to naopak, ale asi je to nějaká krajová špecialita. Kromě toho psi v Papradu žerů vlastné búdy. Ještě pohrajeme na kytary a zítra budíček ve 4:00 a v 5:00 odchod. Cíl: Cesta k slnku, Malý ĺadový, Velký ĺadový. Hlavně ať vyjde počasí.

Pátek 19.8. 2005

Ráno vstáváme mezi 4:00 a 4:15. Podivné postavy s napuchlýma očima bloudí kolem chaty, vaří čaj, polívku a chystají svačinu. Například Blanka se budí až u Téryho chaty. Lehce poprchává, což na náladě nepřidá. V Malej Studenej doline začíná svítat. Postupně se oblačnost trhá a Prostredný hrot ozařuje proužek sluníčka. Vypadá to neskutečně. Než dorazíme na Téryho chatu oblačnost se roztrhá a Velký Ladový na nás vykoukne z mraků.

Dáváme čaj a rozhodujeme se mezi túrou Žltá stena – Dudkeho lávky – Prostredný hrot a Cestou k slnku – Malý Ladový – Velký Ladový. Vítězí varianta b) a vycházíme směr Pfinova kopa – Sedielko. Cestou fotíme kamzíky a Cestu k slnku, která působí docela impozantním dojmem. Trochu nás mrazí v zádech. Po cestě v suti následuje malé intermezo – pana Víška zachraňuje Sveťo z traverzu a Tygra chytá sra.. poté co se navlíkl do sedáku, prsáku atd. První leze Mirek a tahá asi 5 délek. Kolem něj „pobíhá“ Sveťo s deštníkem a paličkou :-) V každém případě nástup do stěny stojí za 1,2,3. Vytlačuje je to a vůbec. V jednom místě nám s Blankou utekli a ztrácíme orientaci – blbá délka.

Za námi nalízají nějací Blaváci a my na ně občas pustíme nějaký ten šutr. No já bych za někým cestu nelezl. Pak už to začíná být pěkné lezení. Pětkový úsek byl alespoň podle mně nejpěknější částí Cesty k slnku. Abychom zkrátili zbytečné prodlevy, tak mě Sveťo po zabití skoby v V. platni povzbuzuje slovy „Pohni sa lebo ti tu zaspím“. Pod vrcholem mizí Svěťo a valí pro Nikol a Pavla a doprovází je na Velký Ladový. Prý si taky užili choďáku. Ha, ha. My po pěti hodinách lezení dobýváme vrchol. Sluníčko, mraky pod náma, parádní výhledy. Scházíme do Sedielka, kde dáváme svačinu a scházíme na Téryho chatu. Celkom hotoví scházíme na Zámkovského chatu, ale ten pocit … Večer se ještě marně snažíme o nějakou zábavu, ale postupně to odpadá.

Sobota 20.8. 2005

Tož se nějak tak budíme. Teda budí mě krysa Víšek v 7:00. Já už neusnu a on si jde spokojeně schrupnout. Postupně se nedobrovolně budí i ostatní. Pak už jen balení, loučení a odchod na Hrebienok odkud sjíždíme lanovkou. Návštěva cukrárny nesmí chybět a Blanku s Tygrem veze Sveťo na Felíciu pro auta. Pak ještě kecáme s Dušanem a Yfčou. Druhá osádka už je na cestě do Ostravy. Večer ještě celou akci hodnotíme s Tygrem u Honyša cca do 1:00. Závěr? Bylo to super, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín …

Komentáre